PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ozvěna šeptandy v power - thrash metalových kruzích v posledních měsících zřejmě nabrala na otáčkách. Soudím tak alespoň dle toho, že se chtě nechtě muselo roznést, že švédská čarodějnická hydra MORGANA LEFAY se po dlouhých letech spánku probudila k životu. Majitelé poměrně drsného kovového výrazu, odrážejícího kromě jiného i typický ráz a charakter nehostinných severských končin, se totiž znovu sešli, aby minimálně ukuli další kus pravé vikingské oceli. Možná pod vlivem soudobé mánie kolem dobrodružství čarodějnického učně Harryho Pottera k tomu zvolili také osvědčenou zbraň - koncepční prvek uschovaný v textech zabývajících se údajně historicky podloženou postavou francouzského alchymisty Nicholase Flamela (který měl totiž nejen dle románového vyprávění J. K. Rowlingové či Victora Huga /„Chrám Matky Boží v Paříži“/ na přelomu čtrnáctého a patnáctého století našeho letopočtu opravdu odhalit tajemství Kamene mudrců, jenž měnil kov ve zlato a zajišťoval nesmrtelnost). Album „Grand Materia“ proto do vínku dostává (alespoň podle mého) hned zkraje první plusové body, neboť i vizitka zajímavého a obsáhlého lyrického námětu může být jedním z motivů proč si ho všímat a zabývat se jím.
Jednoduché to ovšem MORGANA LEFAY ani tak nebudou mít. Power - thrash metal (stále samozřejmě ověnčený procítěným zpěvokřikem Charlese Rytkönena), který léta razili a který neomylně a téměř bez jakékoliv slevy razí stále dál, má sice svoji nezanedbatelnou kvalitu a interesantnost, ale to přece ještě neznamená výhru předem. Jistou roli v tom sehrává i naznačená pětiletá pauza, na níž je třeba pamatovat především s myšlenkou (po vzoru staré pravdy), že ten, kdo sejde z očí, sejde i z mysli. Zřejmě i z toho důvodu lze na albu vystopovat jakési náznaky stylového zpestření, pohříchu ovšem zpestření pouze ve vztahu k současné tváři MORGANA LEFAY, nikoliv zpestření i v obecné rovině. Tady mám na mysli okamžiky, kdy se kapela naprosto zbytečně snaží vtlačit do řezavého kytarového broušení alá PANTERA („Edge Of Mind“, „Emotional Sanctuary“) nebo kdy (předpokládejme, že neúmyslně) zní jako METALLICA („Hollow“ či znovu „Emotional Sanctuary“). V tomto světle (neb další experimenty se naštěstí nekonají) je pak naprosto zřetelné, že největší zážitek z alba znamená klasická produkce kapely, vedená v duchu tříštivého (rozumějte v tom smyslu, v jakém lze poměrně lehce roztříštit absolutně zmražený kov) výše vzpomínaného power - thrash metalu se spoustou hypnotizujících melodií („My Funeral Is Calling“, „I Roam“, „Operation Of The Sun“, „Blind“) nebo dokonce jejich variací na středověké téma (titulní „Grand Materia“), i když se pochopitelně nedá říct, že by tím švédové bůhvíco dokázali. Najít vysvětlení pro tenhle jev pak není vůbec složité. Na vině je fakt, že MORGANA LEFAY zkrátka tvořili v duchu toho, co jim bylo vlastní dlouhá léta předtím (a patřili proto na čelní pozice ve svém ranku), neboli toho, co by jim tím pádem mělo jít celkem slušně i dnes. Nešetřili přitom samo sebou ani na celé řadě výborných riffů, které (ač načpělé každodenní rutinou) na sebe dokážou v pravý čas strhnout veškerou pozornost. Příklad vezměme v „Angel´s Deceit“, kde se z obligátních úderů do strun dokonce vyklube málem klasický old school thrash metal jako řemen.
Sázková kancelář nesoucí symbolický název „Znovuzrození“ tedy má nového koně, i když si nejsem tak docela jist, zda na něm bude možno zhodnotit vklad. MORGANA LEFAY však nejsou prvními ani posledními, kteří při druhém pokusu vsadili na osvědčenou jistotu (v jejich případě zřejmě i pod vlivem nezměněného náhledu na hudbu jejich srdcím nejbližší, abychom jim nekřivdili) a ať tak či tak, nebudou prvními ani posledními, co buď spláčou nad výdělkem, či se pomazlí s hlasitými a tučnými odezvami. Mě bylo v každém případě celkem příjemným potěšením strávit v jejich společnosti po tak dlouhé době zase nějakých těch pár hodin.
Power - thrash metal, který MORGANA LEFAY léta razili (a který momentálně razí stále dál neomylně a téměř bez jakékoliv slevy) má pořád svoji nezanedbatelnou kvalitu a interesantnost.
6,5 / 10
Charles Rytkönen
- zpěv
Tony Eriksson
- kytary
Peter Grehn
- kytary
Fredrik Lundberg
- baskytara
Robin Ehgström
- bicí
1. Grand Materia
2. My Funeral Is Calling
3. Only Endless Time Remains
4. Hollow
5. Edge Of Mind
6. On The Other Side
7. I Roam
8. Emotional Sanctuary
9. Angel´s Deceit
10. The Operation Of The Sun
11. Blind
12. My Task Is Done (Reconcile With Time)
Grand Materia (2005)
…---… (S.O.S.) (2000)
The Seventh Seal (1999)
Fata Morgana (Best Of) (1998)
Maleficium (1996)
Past Present Future (1995)
Sanctified (1995)
The Secret Doctrine (1993)
Knowing Just As I (1993)
Symphony Of The Damned (1990)
Věčná škoda. Od tohoto comebacku jsem čekal víc a rozhodně jsem nečekal zázraky. Ale "Grand Materia" od tvůrců fenomenálního power metalového zářezu "Maleficium" bohužel nedokázala zúročit byvší potenciál švédských drtičů. Chybí tomu majestátní atmosféra "Maleficia", vynalézavost a síla, kterou disponovaly riffy na minulých deskách. Prava, MORGANA LEFAY se snaží inspirovat moderními trendy (a není to vůbec zlé), ale takovou živočišnost, kterou její hudba tepala v minulosti před velkým "schizmatem" členů, už novinka prostě nemá.
Ten spevak sa mi tam casto nehodil, a celkovo nic extra. Naj. skladba: On The Other Side
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.